Scream

Ve čtvrtek večer jsme s kolegy a kolegyněmi z práce nasadili závodní přilby, usedli do kokpitů vypůjčených monopostů, sešlápli plynový pedál až na podlahu a za ohlušujícího řevu silných motorů za zády jsme vyrazili vstříc adrenalinovému dobrodužství na závodním okruhu.

No dobrá, zas tak silné ty motory nebyly. Spíše to byli takové silnější sekačky na trávu. Šli jsme totiž na motokáry. Nikdy před tím jsem na motokárách nebyl a ani jsem je nikdy neviděl v akci, tak jsme se na to celkem tešil, ale zároveň jsem z toho měl trochu obavy, protože jsem nevěděl, co od toho můžu čekat. Veškeré obavy však zmizely chvíli poté, co jsem usedl za volant, sešlápl pedál a vyrazil z boxu.

Rychlý start to zrovna nebyl. Protáčení kol a oblaka dýmu valícího se od zadních pneumatik při startu opravdu nečekejte. Do první zatáčky jsem najel zlehka, přeci jen jsem nechtěl hned skončit v pneumatikách, které lemovali trať. Každou další zatáčku jsem už projížděl o něco rychleji, jak jsem pomalu zjišťoval, co si s motokárou můžu dovolit. Celkem mě překvapilo, že ta motokára seděla na dráze jako přibitá, alespoň zpočátku. Další věc, co mě překvapila, byla tuhost řízení. Na otočení volantem jsem musel vyvinout nemalou sílu. Rozhodně to nebylo jako sedět za volantem auta s posilovačem řízení, kde můžete bez velké námahy otáčet volantem levou rukou ikdyž stojíte. Po dojetí mě od toho i boleli ruce.

Po prvním kole už jsem poznal i trať, takže mohla začít ta správná adrenalinová zábava, kvůli které jsem tam šel. Zavzpomínal jsem na své pařanské doby, kdy jsem byl schopen hrát Colin McRae Rally 2 i 48 hodin v kuse, a začal jsem jezdit nadoraz, spíše až za hranice přilnavosti pneumatik. Když jsem necítil, jak mi ujížděl zadek a neřítil jsem se zatáčkami bokem, nebyla to ta správná zábava. Pravdou je, že to nebyl zrovna efektivní styl jízdy. Ti, kteří volili čistou stopu a zatáčkami projížděli beze smyku, byli o poznání rychlejší.

Trať byla relativně krátká a pomalá, za to byla plná zákeřných zatáček. Jedno kolo jsme v průměru jezdili za 48 až 49 sekund. Ti nejlepší z nás měli něco pod 48 sekund. Rekord trati byl něco přes 45 sekund, pokud si dobře vzpomínam. V nejrychlejším bodě trati jsme jezdili zhruba rychlostí 40km/hod. Nebyl tam žádný tachometr, alespoň jsem si ho nevšiml, takže je to jen hrubý odhad. Trať byla i relativně úzká, takže když nás na trať vyjelo 8, byl to i slušný masakr. Předjíždět se příliš nedalo. Celá trať byla uvnitř velké haly, kde byla i relativně zima. Přesto se dalo jezdit bez problémů v tričku, protože i při 10 minutové jízdě se člověk slušně zahřál a trochu i zapotil.

Jedna jízda trvala deset minut a stála 200 Kč, což není zrovna málo. Přesto to byl povedený večer plný skvělých zážitků a legrace. Každému můžu vřele doporučit. Stálo to za to. I vývojáři se musejí občas odtrhnout od monitoru a použít své ruce i k něčemu jinému, než je bušení do klávesnice.

Pokud se rozhodnete to taky vyzkoušet, mám pro vás ještě dva tipy.

• Neberte si na to zrovna sváteční oblečení. Ty motokáry nebývají příliš čisté.
• Nezapomeňte si zapamatovat číslo vaší motokáry. Špatně se pak zjišťuje, komu patří jaký čas.