Scream

Při brouzdání po blozích jsem narazil na zajímavou metodiku vývoje software. Jmenuje se Defect Driven Development (D-Cubed = D3 = dé na třetí). Zmiňuje se o ní na svém blogu Neal Ford. Jeho příspěvek je reakcí na článek na blogu Kirka Pepperdinea.

Máme zákazníka, který chce vytvořit nějaký systém. Na začátku projektu, aniž bychom posbírali od zákazníka jakékoli požadavky na tento systém, udělali business analýzu, návrh systému, nebo dokonce napsali jedinou řádku kódu, prohlásíme, že aplikace je hotová. Jediné, co uděláme, je deployment. Ten spočívá v umístění ikonky na plochu zákazníka. Tím je aplikace připravena pro UAT (User Acceptance Testing).

Zákazník přijde a poklepe na ikonku. Ta samozřejmě nic neudělá. Zákazník tedy nahlásí první defekt: „Při poklikání na ikonku se neotevře žádné okno.“. Vývojář přijde, přečte si nahlášenou chybu a naprogramuje tedy okno. Proběhne deploy a na řadu opět přijde zákazník. Zákazník poklepe na ikonku na ploše a čerstvě naimplementované prázdné okno se otevře. „No jo, ale tady by měli být dvě vstupní pole pro zadání uživatelského jména a hesla a tlačítko pro přihlášení do systém.“, říká si. Nahlásí tedy další defekt a…

Jak už všichni tušíte, v tomto duchu pokračuje celý proces vývoje požadovaného systému. To v podstatě znamená, jak Neal dodává ve svém příspěvku, že veškerá doba strávená na realizaci tohoto systému spočívá v jeho údržbě (maintenance).